Už jako malé dítě jsem si zakládal na své dobré finanční situaci. Pochopitelně šlo tehdy jenom o nějaké ty drobné, ale vždycky jsem věděl nebo aspoň tušil, že je dobré s penězi vycházet a nějaké si i našetřit. A tak mé úspory v zásuvce stolu obvykle utěšeně rostly a já na to byl hrdý, jakkoliv je to už z dnešního úhlu pohledu hodně úsměvné. Těch pár desetikorun pro mě mělo tehdy velký význam.

A pak to se mnou rostlo. A ať si myslí kdo chce co chce, jsem rád, že jsem stále takový ‚skrblík‘. Protože mám peníze. I slušné příjmy z práce, i hodně hezké úspory, které mi může kdekdo závidět. A ani chvíli nepolevuji a snažím se, abych měl pořád víc a víc. Ne za každou cenu, ale přesto. Neutrácím za zbytečnosti a docela dobře své finance zvládám.

Jsem rád, že je tomu tak. A o to hůř nesu to, co dělají naši politici. A to zejména ti z posledních dvou vlád, jakkoliv i spousta těch předchozích měla hodně velký kus másla na hlavě. Vláda Anobudelípů mne nehorázným zadlužováním naší země deptala, protože jsem si na rozdíl od většiny našinců dobře uvědomoval, že zadlužují i mne, který tu nesmyslnou ekonomickou politiku budu muset také jednou zaplatit. A jak jenom jsem se zaradoval, když spolu se mnou zvolil tento národ raději politiky, kteří slibovali, že začnou šetřit, aby se dal rozpočet do pořádku!

Načež mne ale pár let jejich vládnutí ujistilo, že nejsou lepší. Že i oni dělají nehorázné dluhy. A ještě jsou na to svým způsobem pyšní, když se chlubí, že se našemu lidu pod nimi vlastně dobře daří, protože naše průměrné platy i nadále utěšeně rostou. Takže se mi opět otvírá pomyslná kudla v kapse. Vládnou nám nechápavci, kterým nedochází, jak tím naši zemi ničí? Nemyslím si. Každý soudný člověk by měl chápat, že kdo má dluhy, dělá něco špatně. Spíše jsou to populisti. Které bychom měli načutnout do hýždí. A ne jako mnozí našinci ječet, že byla lepší vláda, která dělala větší dluhy, a že by se měla vrátit k moci.