Krásou se naše hory v pohodě vyrovnají krajinám u moře. A je úplně jedno, zda zvolíme obě jmenované v perexu, nebo třeba Šumavu či Krkonoše. Máme jen čtyři pohoří, ale která krajina se tím může pochlubit? A že nejsou kdovíjak vysoké, no nejsou no. Ale krása nemusí přece být jen v ledovcích, například alpských. Krása je ukryta například v horské louce, rozkvetlé a hlučné. Hlučné? Ano, zkuste si někdy ulehnout poblíž a vypněte si hudbu. Dobrá věc je také vyndat si z uší sluchátka. Lehněte si a poslouchejte. Nelehejte si přímo do louky, nevíte zde tem není nějaká chráněná bylinka, či nemá li tam dům nebo sídlo chráněný živočich.

Zkuste se zaposlouchat. Uslyšíte skutečný hluk všeho možného. Hlavně asi uslyšíte cvrčky, ti mají své housličky stále po ruce a neustálena ně vyhrávají. Jen hluk nebo nebezpečí je zažene zpátky do díry a dostat je ven není vůbec snadné. Chce to cvik a trpělivost. Jde to vodou, ale člověk je pak jako čuně. Nejlépe je polapit několik mravenců a vpustit je cvrčkovi do díry. Oni se navzájem nesnášejí, takže cvrček za chvíli svůj brloh opustí a tu jej můžete vidět v celé jeho kráse.

Pokochejte se a pokud už mravenci vyběhli také, zkuste je polapit a vrátit tam, kde jste je ulovili. Horská louka je také plná barev a vůní. Je však třeba vytáhnou cigáro z úst, abyste to mohli cítit a sejmout sluneční brýle. A co je teprve za vůni, když se seče tráva. Páni to je věc! A když se suší seno! Jen nesmíte mít alergii, to pak raději prchněte. Toulejte se po horách a vnímejte veškerou jejich krásu, nejen ty louky, ale i modravé štíty v dáli, vesničky v údolí a prostě všechno co se vidět dá. Takových pohledů nejsou stovky, ale tisíce. A nikdy se neohledí. Když se na to místo vrátíte o něco později, třeba o měsíc, zase to budete vidět jinak. A když se vrátíte po letech…