To už ÄlovÄ›ka tak nÄ›jak popadne samo. Uvidí fotku nÄ›Äeho povÄ›domého a hned se mu vybaví vzpomínka na podobné místo. Nu a zaÄne se vzpomínat, co vÅ¡echno se tam odehrálo, kdy to bylo, a pÅ™itom dochází k takovým veselým rozepřím, zda se ta Äi ona vÄ›c stala skuteÄnÄ› tam, a ne nÄ›kde jinde. Pokud jste tedy tÄ›ch dovolených prožili více.  

Inu, každý ÄlovÄ›k má omezenou paměť a rozhodnÄ› se nemůže upamatovat na vÅ¡echno. Proto nÄ›kdo vymyslel přístroj, jež se zove fotoaparátem a ten umí vzpomínky zachytit. Ne, již to není pouhá dagerotypie, ale pravá, prostorová a barevná fotografie. Dobrá, uznávám, že s tou prostorovou jsem to drobátko pÅ™epísk, ale to vůbec nevadí. Co není může být, pokusy už zde dávno jsou.  

Takže se ku pomoci vezme sytém, kde jsou fotografie uloženy a kouká se. A zase vytanou na mysli jiné vzpomínky, většinou hezké.

 

Fotografie jsou vaší dovolené jsou prokletím vÅ¡ech vaÅ¡ich známých a přátel, kteří na nÄ› musí koukat. Neříkají nic, ale silnÄ› se nudí, pokud je takových fotografií více než padesát. Takové tÅ™i stovky dokonale naruší jejich klid a možná na Äas zase pÅ™eruší styk. Pamatujte, dvacet fotek je takový sluÅ¡ný průmÄ›r, který diváka nestihne zaÄít nudit.  

Je jedno, zda je promítáte, prohlížíte v televizní obrazovce nebo na monitoru poÄítaÄe. Netuším, zda jsou jeÅ¡tÄ› lidé, kteří si je nechávají tisknout a dávají je do alb, který byla kdysi, jeÅ¡tÄ› za krále KruÅ¡pánka, hodnÄ› používána. Dnes je jiná technika a na mikro kartu nacpeme tÅ™eba stovku takových alb.  

Nu, ale vracíme se zpátky ke vzpomínkám a najednou si tak lidi Å™eknou, a co máme nÄ›kde babůzňát, když ani nevíme kam. PojeÄme zase sem. Tím myÅ¡lena lokalita, která se právÄ› zobrazuje, lhostejno jak. A je to. Tím se doplánovalo a jede se tam, kde, již sice byli, ale za ta léta se to pÅ™ece muselo nÄ›jak zmÄ›nit. No a pokud souhlasí i dÄ›ti, je vÅ¡echno OK.