Gymnastika a kladina


Vzpomínám si na základní Å¡kolu, kdy jsem dÄ›lala gymnastiku. Musím říct, že mÄ› to opravdu hodnÄ› bavilo, ale také musím podotknout, že zaÄátky byly opravdu kruÅ¡né. Bylo to vÅ¡echno perné. AbsolutnÄ› jsem netuÅ¡ila, jak a co mám dÄ›lat, protože jsem si vůbec nevěřila. Bála jsem se chodit na kladnÄ›. A když ostatní moje spolužaÄky a spolužáci normálnÄ› na kladinu chodili a vůbec se toho nebáli, tak já jsem byla pravý opak. Když jsem potom doma rodinÄ› říkala, že se opravdu bojím být na kladinÄ›, ale že vím, že gymnastika mÄ› jinak baví, tak mÄ› vÅ¡ichni sice chápali, ale také se zároveň smáli. Já rozumím tomu, že být na kladinÄ› je docela jednoduché, ale také zase se toho ÄlovÄ›k může také bát, proto jsem Å™ekla své rodinÄ›, že se jednoduÅ¡e bojím. Rodina mÄ› stále jeÅ¡tÄ› zkouÅ¡ela uklidňovat a také pÅ™emlouvat, aÅ¥ to zkusím. A aÅ¥ se hlavnÄ› nevzdávám.

Gymnastiku cviÄím stále.

Jo, když chci sportovat, musím se snažit. A když chci být také gymnastka, tak bych také s tím něco měla dělat. Prý bych se měla přestat bát být na kladině a že bych také měla vypilovat kotouly a také provaz. Když jsem se zeptala třeba své maminky, jestli ona jako dítě uměla provaz, tak mi řekla, že samozřejmě že ano, protože moje maminka také dělala až do osmé třídy gymnastiku.

Gymnastika mě moc baví.

ZaÄala chodit od druhé třídy a skonÄila až v osmé třídÄ› a musím uznat, že moje maminka byla opravdu hodnÄ› Å¡ikovná, když mi ukazovala své fotografie. Byla skvÄ›lá a opravdu umÄ›la provaz. A jak se nebála gymnastiky a kladiny, tak jsem se troÅ¡ku zastydÄ›la. Já a takový sportovec a bojím se kladiny. Tak to tedy v žádném případÄ›. Rychle jsem to musela napravit a věřte nebo ne, ale bÄ›hem dvou týdnů jsem opravdu samu sebe pÅ™ekonala. Vůbec už jsem se nebála kladiny. A možná také za to mohla maminka, protože kdybych nevidÄ›la maminÄiny fotky, jak to vÅ¡echno zvládla v gymnastice, tak bych se asi vůbec nezlepÅ¡ila.